Kronika
Srdečné pozdravy z Norska (včetně videí)
8.6.2012Trailer k dokumentu o výměně
Pátek 8. června - odlet do Norska
Odjíždíme z Dobříše mezi 6:00 první vozidlo, 6:50 poslední. První parta již je na letišti a vedení stále doma :-) Jakýmsi dovedům se podařilo v noci ukrást kabely u Lochkovského tunelu (co je na ně zapojeno měření výšky vozidla). Podle zpráv se zdálo, že jsou tunely uzavřené a cesta do Ruzyně bude komplikovaná. Po počátečních zmatcích všichni bez problému projeli, nakonec tunely snad ani uzavřené nebyly.
Na letišti se scházíme přesně podle plánu. Odbavení v kioscich self check-in se daří jen asi 3 lidem, 11 z nás má odbavení online ze včerejška. Pro ostatní nefunguje ani jedna z metod, a tak musíme na přepážku. Zajimavé je, že elektronické odbavení a odbavení předem přes net se od odbavení na kiosku liší cca o 20 sekund. Tedy pokud by se tak na našem ledadle odbavili elektronicky všichni, ušetří se 2000 sec, tj půl hoďky (jedna pracovnice)?
Po důkladné security prohlídce (zvláště DH, JCh, MM a MS mohou vyprávět) už jdeme na gate C5. Zrovna přiletěl náš Fokker 70 a máme v přímém přenosu vykládku a nakládku zavazadel. Naše zavazadla jdou všechna do zadního úložného prostoru, asi kvůli tranzitu v Amsterodamu. 9:13 odjíždíme od stojánky a vzlétáme za cca 5 minut.
Přelet je krátký a bez obtíží. Letíme nad vysokou oblačností, nad Německem je kupovitá a vcelku se rozpadá. Dokonce je vidět i pevnina .-) Přiblížení na přistání se neobešlo bez mírného houpání, některým (JCh) nebylo zrovna dobře. Pod mraky se objevila holandská placka s mnoha políčky a přístavem. Po přistání v Amsterodamu jsme asi čtvrt hodiny projížděli v letadle po letišti - přes kanál i dvě dálnice samozřejmě po mostě.
Vystupujeme na terminálu B a absolvujeme relativně dlouhý přesun na úplně nejzadnější gate dalšího terminálu - C11. Do letadla Boeing 737-700 jsme proklouzli mezi prvními. Tentokrát nejsme tak úplně rozeseti po celém letadle - asi to bude tím, že nás odbavili na tento let už v Praze.
Odlet podle plánu, nad mořem souvislá oblačnost, která se nad norskou pevninou pěkně protrhala. Oblétáme celé Oslo ze západu a přistáváme na letišti s mírným zpožděním. Kapitán letadla tvrdí, že je to kvůli nepořádku na runway, který museli uklidit (samozřejmě pozemní personál, ne posádka letadla).
Zatímco Amsterdam je ohromné letiště, Oslo se zdá být menší než Ruzyně. Ale brzy ji dožene, do roku 2017 má být rozšířeno. Na letišti všichni dostanou proti některým ošklivým zvěstem své kufry a už nás venku čeká Ole Ass. Před letištní budovou naložíme kufry do autobusu. V zadní časti sedí Norové. Naši se pro jistotu posadí dopředu :-) Ihned po vyjetí busu všichni popřejí písni Happy birthday jedné norské slečně - právě dnes ji je 18 a udělala i řidičák.
Za 25 minut přijíždíme k Muzeu ústavy. Po malé svačině před budovou si jdeme poslechnout půlhodinové vyprávění spojené s filmem. Norská ústava vznikla v roce 1814 během napoleonských válek. Norové se odtrhli od Dánska, napsali ústavu a mají na to i památník. Mmchdm jejich ústava je po americké 2. nejstarší stále platná na světě.
Po krátké pauze na kterou se studenti rozprchli hlavně tak, aby nemuseli spolu komunikovat přišla kýžená chvíle. Všichni se rozdělili do skupin 2 Češi plus dva Norové a společně řešili 17 otázek z historie. Odpovědi zvládli vyplnit skoro všichni a snad se i seznámili. Kolem páté hodiny následuje odjezd do Leny.
Většina cesty vedla podél největšího norského jezera Mjosa. Jezero je 150 km dlouhé a zajímavé je, že v nejhlubším místě má hloubku 450 m. Přitom nadmořská výška hladiny je jen 130 metrů! Po zhruba půlhodině jízdy podél jezera jsme odbočili vlevo do kopců a dojeli do Leny.
Opuštění autobusu, vyložení kufrů a následná distribuce do aut "natěšených" rodičů norských studentů proběhla rychle a kolem půl sedmé všichni již byli na cestě do svého dočasného domova. Následovalo uvítání a první večer v Norsku.
Část studentů se sešla na fotbalovém hřišti a sledovala zápas místního celku. Prý měli i zmrzlinu.
Sobota 9. června - open air museum
V sobotu se scházíme až o jedenácté a všichni si sdělují své dojmy z první noci. V krátkosti: nikde snad nejsou nepřekonatelné překážky a o všechny se slušně starají. Samozřejmě každá rodina je různá. Někdo moc nemluví či neumí anglicky, někdo se stará víc než pečlivě, někde se muselo jít spát vcelku brzy.
U spaní se zastavíme. Málokdo čekal, že půjde první den spát za světla (je jedno jestli ve 23 či v 1 hodinu) a vstávat také za světla (a zase je jedno jestli ve 2, v 5 či před polednem). Celých 24 hodin denně se dají v červnu číst venku noviny a pro středočecha to může být nekomfortní). Sobota je věnována prohlídce Stenberg open air musea v Boverbru.
Kdysi zde sídlila zdejší samospráva. V areálu je nejen správní a hospodářská budova, ale i anglický park a ukázky starých stavení. Opodál maličký statek rolníka s povinností roboty a velký statek statkáře s mnoha poli, skotem, vlastní kovárnou a hospodářskými budovami (kulaka :c).
Samozřejmě podobně jako nyní i před 200 lety byla v Norsku všechna stavení dřevěná. V budovách skanzenu již nikdo nebydlí, a tak jsme si udělali u velkostatkáře veselé odpoledne. MH RČ a MM hráli badminton přes plot, ostatní tloukli do dřevěných koulí palicí. Prý se tomu říká kroket (v Norsku). Ještě probíhaly dvě hry: hod podkovami na tyč a jakási bitva spočívající v trefování dřevěných kvádrů dřevěnými válci. Musely se trefit z asi 10 metrů.
Sportovní odpoledne přerušoval občasný déšť, ale v kontextu norského počasí nic závažného. Po hrách došlo na malé barbecue - stále na dvoře milého velkostatkáře. Po grilování se všichni vytratili domů.
Neděle 10. června - cesta do hor
Neděle. Pro někoho je to čas dlouhého vyspávání, my ovšem již v devět hodin vyrážíme autobusem směrem na západ, do oblasti fjordů a nejvyššího pohoří Jotunheimen, což jsou zřejmě nejatraktivnější oblasti Norska. Jako zázrakem se zlepšila předpověď počasí a v západní části Norska, které je známé vysokými srážkami, má být krásné počasí!
Projíždíme oblastí Gjoviku, vyhlášenou mezi milovníky běžeckého lyžování. Díky našemu průvodci Olemu a jeho komentářům je cesta o mnoho zajímavější: pro zajímavost vybíráme např. Fagerness, kde se vyrábí tradiční fermentovaná pochoutka z pstruha, známá po celém Norsku.
Po překonání hornatého a stále do značné míry zasněženého vnitrozemí náš řidič obratně sjíždí po úzké silnici do oblasti největšího norského fjordu, Sognefjordu. Zde na nás čeká přes 800 let starý dřevěný kostelík Borgund a česká průvodkyně Jiřinka-Gina, která nám zařídila vstup i prohlídku zdarma. Jak už to tak chodí, není nad to mít známé!
Pokračujeme nejdelším silničním tunelem na světě (25 km) na trajekt. V Gudwangenu se naloďujeme na trajekt a čeká nás tříhodinová plavba fjordem Naeroyfjorden. Ten je zapsaný stejně jako třeba Český Krumlov či Telč na seznamu světového dědictví UNESCO. Jedná se po postranní rameno Sognefjordu (dlouhého 200 km). Jeho dramatická krása s mnoha padajícími vodopády, malou šířkou a vysokými strmými stěnami doslova bere dech.
Fjord je místy hluboký až 1300 metrů, racci jsou samozřejmostí a při troše štěstí se dá spatřit i tuleň či delfín. My štěstí měli a po celou dobu plavby nespadla ani kapka. Vzhledem k pěknému počasí jsme mohli pozorovat i vzdálené ledovce včetně Jostedalsbreen.
Sněhové zpravodajství, prosinec 2011, Oslo: Žádáme běžkaře na ledovci Jostendalsbreen aby dávali pozor na nízké vedení vysokého napětí (sníh je až pod dráty :-))
Asi v polovině cesty jsme začali na palubě hrát na kytaru a housle. Zabékali jsme nejen české písně, ale i pár anglických. Naše vystoupení vyvrcholilo na kapitánském můstku. Tam děvčata zapěla nadšenému kapitánovi píseň No soy marinero, soy capitan (máme i videozáznam). Po 3 zastávkách, 3 hodinách plavby a asi 60 ti písních jsme se s posádkou rozloučili melodií z filmu Titanic.
Autobus nás převezl do Laerdalu a následoval přesun na horskou salaš v jihozápadní části Jotunheimen (česky Domov obrů). Vytáhnout si batoh s vlastním vybavením by bylo vcelku lehké, a tak každý dostal navíc část zásob na třídenní pobyt. První část výstupu jsme procházeli hlubokým údolím s nespočet vodopády a s pěti opravdu obrovskými. Jelikož je v Norsku nyní nezvykle teplé počasí a v horách zůstalo po zimě velké množství sněhu, ve vodopádech se tříštily obrovské masy vody. Projít po cestě potom znamenalo také pěkně zmoknout.
První část cesty ubíhala vcelku pohodlně, krize nastala v polovině. Zde se zvedala poblíž dalšího velkého vodopádu strmá cesta. Skupinky poutníků se začaly trhat, kopec to je dost výživný. Podle výrazů tváří poutníků v cíli výstupu se dá odhadnout převýšení na cca 1500 metrů, skutečnost je asi pětinová.
Naše dočasné útočiště Avdal gard (už mají i web) je bývalou farmou. Na konci 16. století do tohoto místa přišel farmář z vedlejšího údolí a založil si s rodinou malou farmu ve stráni vysoko nad údolím. Nyní toto místo slouží jako horská chata, chovají tu slepice, kozy a ovce. Den zakončilo grilování hamburgerů a párků. Nory jsme naučili několik českých slov, jako třeba "hambáče z mekáče".
Unaveni jsme šli spát ještě za světla ve dvě ráno.
Pondělí 11. června - slabší kusy odpadají
Pondělí se stalo pro všechny velkou zatěžkávací zkouškou. U snídaně jsme si připravili i svačiny na celý den. Přes plot nám asistovalo několik koz a ovcí. Naším cílem byl vodopád Vettissfossen, dle Norů nejpůsobivější že všech norských.
Jelikož se nachází asi 5 km dále v údolí proti proudu řeky, museli jsme nejprve sestoupit od chaty do údolí. Sestup naštěstí byl tentokrát bez bagáže, kromě svačiny, pití a pláštěnek jsme nic jiného nenesli. I tak trval sestup do údolí kolem dvaceti minut. Olemu ovšem o něco déle, protože poslední student za sebou nezavřel branku a náš norský kolega musel v krkolomném terénu nahánět osm ovcí, které by se jinak ztratily v norských horách.
Na "hlavní" cestě jsme stoupali proti proudu řeky vzhůru k osadě Vetti (česky místo kde žijí skřeti). U té se cesta dělí dvěma směry - první vede pod vodopád Vettissfossen, druhá nad něj. Naše první kroky směřovaly pod vodopád, pokračovali jsme údolím proti proudu řeky. Místo pod vodopádem Vettissfossen je přímo předurčené pro kochání, a tak jsme se kochali, svačili a fotili. Vody je tento červen opravdu hodně a tak jsme na protější straně údolí pozorovali i několik vodopádů, které tam normálně nejsou. Nejvíce úspěchu zřejmě sklidil visutý mostek přes řeku, připomínal ty himalájské, chyběli jen jaci!
Jelikož jsme zatím žádný vodopád v Norsku neviděli shora, vypravili jsme se na tento. Znamenalo to vrátit se zpět do osady a přímo u ní vystoupat na skalní masív. Cesta se zdála být nekonečná. Vlnila se v ostrém kopci vzhůru a všem nekompromisně ubírala síly. Přestože nebyl výlez nad vodopád povinný, nakonec nahoru vystoupalo 8 norských a 20 českých studentů. Několik děvčat chtělo vyjít jen část cesty, ale nad vodopád vyšly všechny vyjma dvou, které zůstaly již v osadě Vetti.
Nad vodopádem nás uvítala horská planina se zasněženými vrcholky hor. Právě z tajícího ledu vznikají na náhorní planině potoky a říčky plné chladné vody. Ty se spojují těsně nad vodopádem a pak společně padají do údolí.
Po náročném výstupu jsme doplnili tekutiny z chladného potoka, zchladili v něm zapařené nohy, udělali pár fotek a vyrazili zpět. Cesta do údolí byla snad horší než nahoru, sestup po prudké kamenité cestě dolů není přívětivý pro kolena.
Ole spěchal napřed, aby nám na naší salaši připravil jeho specialitu - chicken tikka masala. Hrnce jsme vyškrabovali skrz dno až na stůl. Byl to totiž skutečně náročný den. Chvílemi bylo možná až vedro, což vzhledem k tomu, že na východě Norska vytrvale prší, rozhodně nebyl důvod ke stěžování. Jako obvykle jsme si opět zazpívali a zahráli na kytaru a na housle, samozřejmě za doprovodu hukotu našeho domácího vodopádu. Jeho energie pohání i zrestaurovaný vodní mlýn, který se nachází v horní části našeho areálu. Vrcholem večera byl bluesový free style v podání skupiny hudebníků: kytarista Jakub a zpěváci Max, Honza, Filip a Matěj.
Naposledy jsme také vystoupili na dřevěný můstek nad nedalekým vodopádem. Pohled na padající vody shora je zde opravdu úchvatný. V korytě bylo tolik chladné vody, že se přes most neustále valily vodní opary. Spát jsme šli velmi unaveni již v jednu hodinu.
Úterý 12. června - back2Lena
Poslední den v Avdalenu byl jako vymalovaný. Hory se s námi při balení loučily blankytně modrou oblohou a teplotou na tričko a kraťasy :-) Vyklidili jsme chaty - většina z Čechů spala v jedné místnosti na zemi, Norové ve druhé (její výbavě patřilo i combo) a učitelé měli vlastní "kurník". Místnosti i kurník jsme dokonce i vytřeli (překvapivě chlapci) a kolem desáté vyrazili do údolí.
Poslední sestup byl po včerejší horské etapě hračkou a v údolím jsme pochodovali již po 25 minutách. Zatímco na salaši bylo vedro, do údolí paprsky ještě nepronikly. To nás společně s všudepřítomnou chladnou řekou a vodopády donutilo obléct mikiny. Naštěstí po další půlhodině se už údolí otevřelo a ocitli jsme se u zdejšího Naturmusea. Promítli nám film o životě v horách a o osidlování horských plání.
Z muzea už naše kroky zamířily k autobusu a přejeli jsme do města Laerdal. V tomto městě stojí velký závod na zpracování bauxitu. Rudu dováží z Jižní Ameriky a k výrobě hliníku využívá levné ceny elektřiny v Norsku. 99 procent elektrické energie vyrábějí v Norsku vodní elektrárny, šťastná to země.
Odpadní teplo z výroby zahřívá místní venkovní bazén. Byl našim cílem, ale otevíral až v pátek. A tak jsme nakoupili v místní samoobsluze potraviny na barbacue a doplnili z bankomatu zásoby místní měny. Naštěstí fungoval. V menších obchodech a restauracích v Norsku nefungují bohužel novější platební karty, které jsou vydávány v ČR (ani mastercard ani Visa; údajně to souvisí s neschopností zastaralých terminálů ověřit PIN karty online).
Cestu zpět do Leny již na začátku zpestřilo prudké stoupání autobusu v serpentinách, kdy se během půl hodin dostal od fjordu (hladina moře) až až na náhorní planinu s nadmořskou výškou hodně přes tisíc metrů. Byla pokryta souvislou několikametrovou vrstvou sněhu. Nedalo nám to a byla koulovačka. Nejvíce zásahů schytali provokující Ole a dva norští studenti.
Celá zpáteční cesta velmi kvalitně propršela, to nám ale v "zavoněném" autobusu nevadilo. Déšť byl překážkou našeho pokusu grilovat na břehu jezera. Sice se podařilo rozehřát gril, ale ne na optimální teplotu. Hamburgery a párky měly dost silnou příchuť ropných derivátů. Tu jsme v ústech cítili minimálně ještě do druhého dne. Navíc deriváty opouštěly tělo ve formě plynů ústy.
Po tomto řekněme si upřímně fiasku jsme dorazili za další dvě hodiny do Leny. Všichni se rozprchli do svých domovů a hlavně pod sprchu či do vany.
Středa 13. června - na den norskými studenty
Šestý den naší norské výpravy jsme měli sraz ve vražedných 8 hodin ve zdejší Lena Videregaende Skole. Dopoledne jsme začali ve školní tělocvičně nácvikem norských kolových tanců. Většina z tanečních kroků byla z polky a i další figury nebyly pro člověka absolvujícího české taneční velkou neznámou.
Po troše pohybu se vytvořilo 7 skupin; každá z nich dostala za úkol zpracovat část norské historie pro prezentaci ostatním. Skupiny složené vždy ze 3 norských a 3 českých studentů měly 2 hodiny na přípravu svého výstupu. Po obědě ve škole (buď v bufetu nebo toast z domova) následovala prezentace zpracovaných témat - například Druhá světová válka, život ve středověku, Vikingové etc.
Na závěr školního dne si studenti zahráli na třech hřištích v šesti družtev bendi, fotbal a volejbal. Někteří ještě poté pokračovali v druhé místní tělocvičně hraním badmintonu. Bohužel školní tělocvičny se zavírají o 3. hodině (kdy už končí veškerá školní výuka), a tak se všichni rozprchli do svých hostitelských rodin.
Čtvrtek 14. června - Osel v Oslu
Ve čtvrtek jsme vyrazili do Osla. V Leně bylo při odjezdu ráno v osm pěkně a předpověď pro Oslo z rána byla také příznivá - 14 stupňů beze srážek. Vzhledem ke spolehlivosti norských meteorologů jsme si přibalili nepromokavé bundy a udělali jsme dobře. Skutečnost byla opět opačná a velká část dne byla ve znamení mrholení a lehkého deště.
Autobus nás vyložil přímo v centru u přístavu a u symbolu Osla, radnice - radhus, postavené z temných červených cihel a otevřené v roce 1950. Jak už to bývá, v době výstavby se jednalo o velmi kontroverzní projekt a dnes jsou na tuto stavbu všichni Oslané patřičně hrdí. Je to podobný příběh jako Kaplického blob na Letné?
Právě zde se každoročně předávají Nobelovy ceny. Dnes byla radnice zavřená kvůli ceremoniálu předání ceny barmské disidentce Aung San Suu Kyi. Ta si jede cenu převzít po více než dvaceti letech, celou tu dobu jí totiž vojenská junta držela v domácím vězení.
Prohlídku Osla jsme zahájili u královského paláce. Opravují mu střechu, a tak má nad sebou vybudovaný ohromný stan. Před palácem hlídá stráž, ale proti našim strážím u Pražského hradu při hlídání telefonuje či mluví s návštěvníky. Stráž se rekrutuje z běžných branců. V Norsku je povinná vojenská služba 1 rok, ale lze ji odmítnout. A tak chodí na vojnu cca třetina mužů.
I Norsku jsou někteří lidé pěkní divočáci. Po nedávném rautu v královském paláci odjížděla jedna poslankyně svým autem a podařilo se ji sjet schody před palácem. Bulvár to drobet rozmázl.
Národní galerie nabízí milovníkům umění tvorbu od antiky až po moderní umění. Největším trhákem je nepochybně nejznámější představitel expresionismu a nejslavnější norský malíř Edvard Munch, nechybí však ani další slavná jména: Lucas Cranach, El Greco, Monet, Picasso, Cezanne, Gaugin...ale to už Ole velí k dalšímu postupu!
Pokračovali jsme přes centrum k parlamentu a pak dále k místní Nové opeře. Cestou míjíme jeden evakuovaný blok budov před kterým postávají drobet vyděšení návštěvníci. Opera se v Oslu nachází u břehu jezera, je relativně nová, celá z mramoru. Opeře v Sydney není vůbec podobná, přesto to mnozí tvrdili. Na budovu se dá vystoupat až na střechu a to jsme také udělali. Ze střechy byla vidět nejen část přístavu, blízké nádraží, ale i část centra.
Naše kroky dále směřovaly k druhé časti přístaviště, to jsme prohlédli z hradeb místního hradu. Výška opevnění a celé hradby jsou krapet menší než Vyšehrad, ale částečně jej připomínají. Následovalo nalodění do autobusu a přesun do dvou muzeí.
První je věnováno Ronaldu Amundsenovi. Právě loňský rok oslavili Norové 100 let od jeho dobytí jižního pólu. Na ten se dopravil na lyžích, na kontinent ho dovezla jeho loď Fram (česky vpřed). Mohutná loď je dominantou Amundsenova musea. Je možné se dostat na palubu, do podpalubí i prohlédnout si expozici polárních výprav v okolí lodi. Šla z toho všeho na nás zima!
Ve velmi pěkném muzeu je věnován prostor i druhému nejznámějšími norskému polárníkovi Nansenovi a anglickému nešťastníkovi Scottovi. Jeho výprava soupeřila o prvenství v dobytí jižního pólu právě s Amundsenem a tragicky ztroskotala na základě nevhodné volby transportu. Scottovi poníci a polární traktory model 1911 versus Amundsenovy lyže a psi husky... Každý ví, kdo dosáhl cíle a kdo zemřel; hodí se sem komentář norského kolegy: stupid Englishmen.
Nedaleko tohoto muzea je další, tentokrát věnované vikingským lodím. Vystavuje 3 lodě nalezené na dně moře zakonzervované v jílu a spoustu artefaktů z nich. Lodě sloužily k pohřebnímu obřadu během kterého byly potopeny s mrtvolou i jeho ženami a koňmi. Vikingové věřili v posmrtný život a proto bylo nutné připravit kompletní pohřební výbavu na onen svět. Tato archeologická lokalita z východní části Oslo fjordu je vůbec nejvýznamnější pro studium života Vikingů a pro archeology je doslova požehnáním. Běžnému návštěvníkovi muzeum naskýtá možnost obdivovat řemeslnou i uměleckou zručnost dávných seveřanů
Nejslavnější norský sochař Gustav Vigeland (1869-1943) zanechal svému městu velké množství působivých soch z žuly a bronzu nejen ve Vigelandparken. Ústředním bodem je jeho dvanáctimetrový obelisk z navzájem propletených lidských figur. Park byl naším posledním společným bodem v Oslu.
Po dvouhodinovém rozchodu a nákupu suvenýrů se již ocitáme v busu, kde si krátíme cestu kytarou a pěním písní dokola... dokonce nám na cestu i svítí slunce! A osel v Oslu nebyl.
Pátek 15. června - match
Na poslední pracovní den týdne je dojednán fotbalový zápas mezi ČR a Norskem. V norském týmu je dokonce jeden fotbalista místního Áčka a fotbal závodně hraje i pár děvčat. Naštěstí poránu jemně prší, a tak se zápas odehraje v hale.
Český tým nastupuje v rozestavení 1-1-2-1-1 (jmenovitě Max - Řepa - Jakub, David - Matěj - Robert), které se má po rychle vstřeleném gólu změnit na 1-4-0-1. Rychlý gól do norské sítě nepřichází, první po mírné převaze skórují Norové. Natáhnou dva české hráče na levou stranu a po vystoupení Řepy za míčem následuje prudká přihrávka do volného prostoru před bránou. Gólman byl bez šance.
Za pár minut se Norům podaří po náhodné akci zvýšit na 2:0. Situace začíná být kritická. Naštěstí po potažení míče a přihrávce Matěje snižuje Robert na 1:2. Bohužel při posledním rohu prvního poločasu zahraje soupeř míč do skrumáže a jeho útočník přetlačí bránícího českého hráče. Míč putuje mezi nohama obránce i brankáře, a tak první poločas končí vcelku zaslouženým vítězstvím norských studentů 3:1.
Domácím divákům se samozřejmě utkání líbí, hosté trhají zakoupené tikety, jako by v obrat nevěřili :c)
Do druhé půle nastupuje český tým s větším zaujetím pro hru a v obraně i s větším důrazem. Podaří se mu vcelku rychle snížit. Matěj přehodí jemným precizním lobem bránícího protihráče a Jakub nekompromisně z otočky a voleje zavěšuje do soupeřovy brány - 2:3. Nejhezčí gól zápasu. Chvíli poté Matěj přetlačí soupeřova hráče a Robert srovnává na 3:3.
Tento vývoj norský tým vyloženě zaskočil a na jeho branku se valí jeden útok za druhým. Čechům se podaří spálit několik šancí, ale stejnak se prosazuje dvakrát v rychlém sledu český tým. Nejprve skóruje Jakub, poté Robert otáčí zápas na velmi hezkých 5:3 pro hosty (dokončuje svůj hattrick).
Závěrečný pokus o tlak na českou bránu korunují Norové dvěma křížnými střelami, obě mířily ale mimo tři tyče. Hostující obrana (obzvláště Řepa) soustředěně odkopává míče tu do Litavky, tu do Botiče :c)) Když už se zdá být zápas rozhodnut, opakuje se stejná chyba jako před prvním gólem. Tři čeští hráči vystoupí směrem k nejlepšímu hráči domácích, tomu se podaří přihrát před bránu, kde obtěžován Davidem druhý norský hráč vystřelí. Max míč ztlumí, ale ten se stejně dostane za něj. Střílející hráč ho z brankové čáry doklepává pod břevno.
Na dokonání zvratu však Norové nemají síly ani čas a zápas končí zaslouženým těsným vítězstvím Čechů 5:4.
Páteční program pokračoval na jezeře Mjosa. Na něm si studenti vyzkoušeli jízdu na nové vikingské lodi. 12 lidí se chopilo vesel a povzbuzování majitelem lodi se snažili rozpohybovat dřevěný kolos. Podařilo se to oběma skupinám.
Páteční program tímto zážitkem končil a všichni se přesunuli do svých rodin. Sobotu prožili celou u svých norských souputníků.
Neděle 18. června - návrat do rozzářeného Česka
Ikdyž poslední den by neměl být ničím zajímavý, opak je pravdou. Sraz k odjezdu jsme měli v 8:30 na autobusové zastávce v Leně. 9 lidí totiž pojede místním letištním autobusem, 15 lidí školní dodávkou dost pokročilého věku a pochybné konstrukce .-)
Kufry nakládáme do vozíku za Bobíka (auto připomíná vůz Slavoje Houslice), loučíme se s našimi rodinami a míříme na letiště. Loučení bylo srdceryvné - aspoň u některých. Obecně je zajímavé, že Norové nemají moc v lásce obyvatele z východní Evropy, ale Čechy ano. Bylo nám to vysvětleno jako soucit s malým několikrát utlačovaným národem (např. v letech 1938 a 1968).
Cesta Bobíkem na letiště ubíhá rychle, po půl hodině dokonce předjíždíme i letištní bus. Na Gardermonde přijíždíme přesně 4 hodiny před odletem. Vyřízení boarding pasu opět v online koscích a odbavení zavazadel zabírá asi 3/4 hodinu.
Problémy nastaly u security. HCH byla zabavena konzerva s tuňákem (zavřená), cottage sýr a burákové máslo. Vše se slovy, že se jedná o tekutiny. Nepomohlo ani obracení burákového másla bez víčka vzhůru nohama, nevyteklo. Slečna byla neoblomná a máslo odebrala. A pro zajímavost, ve stejné tašce jako máslo byla vidlička a nůž a obé prošlo bez poznámek, obdobně jogurt v batozích některých z nás. Potěšení ze zevrubné prohlídky se tentokrát týkalo jen RČ.
Dvě hodiny do odletu trávíme poflakovaním se po letišti a plánováním výměny v září. Ne úplně zaplněné letadlo do Amsterodamu odlétá přesně na čas v 14:20. Tentokrát sedíme víceméně pohromadě a let probíhá bez obtíží. Jen v Amsterodamu pravděpodobně kvůli větru práskne pilot s letadlem jak s prací..
Slabá hodinka čekání na zaplněném Shipholu a šup do Emraeru směr Praha. Let přes celé Německo bez obtíží, vidíme oblačnost, která přijde do ČR v pondělí. Vzhledem k opravě hlavní dráhy v Ruzyni oblétáme několika esíčky Prahu a absolvujeme krásným vyhlídkový let. Elektárna Mělník, Neratovice, Ďáblice, ZOO, Kbely, Černý Most, Průhonice, Zbraslav, Radotín, Barrandov, Pražský hrad, chrám na Letné či Řepy. Přistáváme na staré dráze, vystupujeme ale na prstu v Terminálu 2. Naše kufry a batohy jsou na pásech dříve, než k nim stihneme dojít. V sedm večer odjezdem posledních účastníků z pražského letiště naše výprava končí.
Toto je poloonline zápis z jedné výměny. Omluvte prosím stylistické a pravopisné chyby. Článek byl psán na několik častí na ne moc vhodném zařízení. Daniel Hošek
Výměnný pobyt byl uskutečněn i díky Středočeskému kraji, který škole poskytl příspěvku na podporu
mezinárodních aktivit škol.